Já mnoho trpěl, mnoho snil
a vše jsem cítil, málo žil.
Teď je mi tři a dvacet let,
však moje duše, ta je kmet.
Já s tuláky jsem soucit měl,
jen raniti jsem neuměl.
Jsem bledý hoch a bídu znám
a ve svých ústech hvězdy mám,
mé oči mdlé a černý vlas,
a měsíc slyší na můj hlas,
a kdo v mých stopách kdysi šel,
ten pro vždy na svět zapomněl.