Jsou duše, jeho staří mučedníci,
jak šedé, zašlé, oprýskané fresky,
nad světem sedí, vážné, dumající
a v rukou drží desatera desky.
A duše jsou, jež znají utrpení,
jež stále klesají pod křížem žití,
pro které zde spasení v světě není
a pro něj jenom Kristus ve tmách svítí.
A jiné jsou jak kraje na severu,
kde z každé sluje civí lstivá Nuda,
a vlci vyjí při měsíčním šeru,
co v ledu zrcadlí se záře rudá.
Jsou jiné věže chrámů nad jezerem,
z kterého tlama ještěra se zvedá,
hladova, příšerna a hrozna, v kterém
se šine úzkým pruhem luna bledá.
Ó Světci, Básníci a Mučedníci,
vy duše plné trpkosti a žalu,
ať jdete žitím smutní, jásající,
vy šílenci a dobrodruzi Graalu,
vy stojíte na nekonečna prahu,
ve vašich stopách září hvězdy zlaté,
vy duše proroků a samovrahů,
jež kdesi nad oblaky umíráte.