Jak kvetly bílé lilije
ve stálém, stálém pláči,
v krajině melancholie,
v zakleté zemi dračí.
A slunce žhnulo z oblaků
a sžehlo křehké údy;
pak přišly dnové lijáků
a beznadějné nudy.
A každá krůpěj dopadla
na rozpálená čela,
a jejich touha vychladla,
ta smavá těla mřela,
a zlatá zem se propadla
v klín zlého archanděla.