Všem stranám světa rozhled otvírá se.
Pod kopci louky, šachovnice polí.
Pruh stromořadí usměvavě sbíhá
po mírném svahu cesty do údolí.
Stráž všedních domů... Zbytek městských valů...
Za nimi obr Hradčan pozvedá se.
Shluk budov, chrámů, mostů, sadů, ulic.
Jak živý pastel obraz plove v jase.
A srdcem města reka proplétá se...
Když zrána věže, báně, okna v zoři
se třpytí, svítí, blýskají a hoří,
jak v svatozáři Praha z mlh se noří.