Nebes báň se tměla. Vzduchem vířil sníh,
mrazem rostly květy na okenních sklech,
povozu hřmot v šeru pavučinách tich’,
zanikaje, jak by mizel v oblačnech.
V krbu úpěl vítr. V šeré komnatě
v lenošce jsem tonul v zlatých vzpomínkách,
měsíc hleděl oknem sdílně, dojatě,
na klávesy srdce chladným svitem sáh’.
Venku čeřily se sněhem vlny střech,
vítr v krbu svištěl píseň žalostnou;
místo měsíce jsem náhle uzřel v snech
v okně šklebiti se lebku příšernou.