Lysipe, příteli věrný, který mi po boku sedíš,
důvěrně hovoříš se mnou při sdílném kahanu světle,
vzpomínky míjejí myslí podobny večerním stínům,
při víně cyperském, žhoucím rubínu tekutém, sladkém.
V sadě mží sychravý podzim. V krbu se rozepěl oheň.
Nadarmo vzpomínky budit... Lépe je hovět si v křesle,
hledět jak Melixa v tanci sedmero závojů snímá.