Vesnicí v horách ubíral jsem se
podél zamlklých domků.
Jejich obyvatelé opustili je asi
v strachu před nebezpečím.
Míjeje poslední barák
zřel jsem, jak z něho se belhá
postava raněná leprou.
Byl jsem ochromen hnusem,
vzkřikl: „Ušetř mé mládí, vždyť přec chci žíti!“
Došla až ke mně.
Viděl jsem nestvůrný pahýl
mířící po mně,
zasípal prosebným hlasem:
„Vždyť přec chci žíti...“