Ze země vyrůstá tráva –
můj Bože, jak dlouho jsem čekal!
Jak často jsem chodil se dívat,
zda přilétly vlašťovky z Jihu,
když jednoho dne jsem spatřil
drobounké lístky na každé větvi.
„Mé srdce, vidělos’ někdy krásnější kraje,
mé ucho slyšelos někdy krásnější zpěvy?
Ó vy všichni, kteří kolem jdete,
pohleďte, jak září nebe!“
Procit jsem v lese v hlaholu ptáků,
rozpínám ruce k stříbrným dálkám.
Ze země klíčí rozkošné květy –
můj Bože, jak dlouho jsem čekal!