„Vznášíš se přede mnou, blankytný panoši v stříbrné masce.
Prsténce nazlátlých kadeří věnčí tvou hlavu.
Z dlaně tvé rozkvétá zpěvné mé srdce.
Cítím je zpívat!
Unášíš poklad můj, záře mi v temnu.
Hymnou byl život můj. Mnoho jsem trpěl.
Rozkošný jinochu, kterýs mi oddán:
neměl jsi mateře, neměl jsi otce.
Věčně žhneš, věčně!
Slétl jsi z kolébky hvězdné, již Orion tvoří.
Podej mi ruku!
Srdce mé zářiti bude nám cestou...“