Kdys šel jsem kolem černých vrat
a tušil kohos umírat.
Sluch zachyt’ čísi známý hlas,
jak do šera se za mnou třás’.
Pak přešel jsem, však pocity
v mé duši zbyly zaryty.
Zrak vidí ztuhlou mrtvolu
v svěc konejšivém plápolu.
A slyším zpívat rituál,
i píseň, kterou někdo hrál.
Již dávno tomu, dojmy ty
však v duši mé spí ukryty.
A vím, až budu umírat,
zas půjdu kolem oněch vrat.