Na stráních, pláních dosud sníh,
však věčné jaro v očích mých –
Hle, ženo, záhon lilií
se před mým oknem rozvíjí.
Z nich utkám hvězdnou kytici,
v tvůj klín ji skanu zářící.
A z kmentu roucho obléknem’,
z myrt šperků rozsviť diadem,
bych u tvých nohou okouzlen
snil ve snu vesny vonný sen.