Když se chystáš usnout,
polozavřenýma očima
vidíš jak přivřenými dvířky
neznámou končinu,
jakoby zrcadlenou křišťálem vody.
Duchovní slunce
jako zářivě zrající plod
na neviditelné větvi vesmírného stromu
kane světelnou vůni.
Podivné rostliny vzněcují barvy v svítilnách svých květů,
kolébají se neurčitelným vánkem,
zvučí jak hudební nástroje.
Tušíš tajemnou bytost blížit se k tvému lůžku.
Ty již spíš.
Jenom tvůj duch se vzdálil
do neznámé končiny