Ó slunná monstrance, tvá milosrdná zář
do nitra probleskne mi dýmy vonnými,
když při mši hostii kněz klade na oltář
a nad ní sklání se se slovy lačnými.
Mne vyslyš, Ježíši, ty vzpruho umdlených,
náš soudce laskavý a lyro svatosti,
jenž na nebesích dlíš, zlé mysli vzdálených,
se sborem cherubů a v čisté radosti:
Já hříšná poutnice se biji do prsou
a slzy lítosti své ráda prolévám.
Neb, Kriste Miláčku, chci zkrásnět láskou tvou,
a srdce oddané ti v oběť zažehám