Nad krajem mraky jdou. A zlobně hučí řeka.
Déšť s nebe řine se již řadu chmurných dní
a vítr v stromech lká a v hnízdech ptáky leká,
je obzor zakletý v mlh závoj smuteční.
Hráz vodní prorvána a vlny vztekle hučí,
vod proudy nezkrotné kraj ničí zátopou
a větru bludnému se řítí do náručí
a vše, co uchvátí, v proud strhnou, unesou.
Déšť s nebe řine se již řadu chmurných dní.
Svit jasný doháral v zlých mračen popeli.
Jdou mraky oblohou jak průvod pohřební..
Kam jste se, sluneční mí dnové, poděli?