V údolí elfů, mezi háji
stál nuzný domek, jako v ráji.
Zde žili jsme – dvě holubice,
jen milujíce se a sníce.
Na střeše zlaté slunce plálo,
a nám se tolik štěstí zdálo.
Větrné zámky, mlžné háje! –
Ach, smutný konec byl té báje.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.