Dnů jarních vzduch
zpit líbá luh,
jenž barvou zpívá
a bytost mou
jak ozvěnou
sny rozechvívá.
Můj sivý zrak
jak s nivy pták
ke slunci vzlétá;
sním o dnech zlých
i blažených,
jež Osud splétá.
Vším spokojen,
co dá nám den,
jdu od svítání;
vím, země jsem
jen poutníkem,
až zemdlím, usnu na ní