Pod obří sosnou ležím,
k níž cestou po nebesích
jsem prchl městským věžím,
bych obrodil se v lesích.
Jak za pohanských časů
se Faun tu potuluje,
a žertvu zralých klasů
zem’ bohům obětuje.
Jest obloha jak žena,
jež z neznáma se noří,
když políbí mne září
jak nivy oči hoří.
A v noci luna bledá
si Adonise hledá