I budu ležet v šeré ložnici
a naslouchat, jak srdce chvěje se
pod pokrývkou, vroubenou krajkami.
A lékař bude sedět u nohou.
To bude den, kdy budu přesvědčen,
že všemu konec... všemu na věky...
Snad vzpomenu si na své poklesky
a požádám, by došli pro kněze.
Vše bude tiché, nic už nezazní,
i mrtvé krásky, které líbal jsem,
když byl jsem mlád!... To vše je zbytečno.
Vím. – Ale duše nikdy nezhyne!
Vím. – Ale duše bude vítězná!
Mé tělo?.. Shnije, jak mu náleží.