Tvé klidné, vlídné oči,
jsou hlubší nežli jindy..
Proč přivíjíš se ke mně,
tak sdílně, úzkostlivě?
Když zíráš v modré luhy,
mne zdá se, že chceš plakat.
Snad toužíš v jiné kraje,
jež zaplavuje slunce,
kde pomoranče zrají.
Vím, nejsi z těchto končin,
tys přišla z cizí země.
Jsi odlesk zářných snění,
jsi odlesk božských slastí,
tam v dálce za horami.
A mocný cit mne jímá
v tvé touhy mrazném žáru,
jež sálá mi z tvých očí:
ó, chtěl bych prchnout s tebou
v kraj sluneční tvé vlasti.