Tvé zarosené zraky
jsou smutnější než jindy...
Proč se tak tulíš ke mně,
tak sdílně, úzkostlivě?
Když zříš tak v modré šero,
mně zdá se, že chceš vzlykat,
plna cizích smutků?
Snad pluješ v jiné země,
kde svítí rudé slunce
a v hájích pějí ptáci...
Ty nejsi z těchto končin,
tys’ přišla z dálných zemí!
Tys’ odlesk zašlých snění,
tys’ odlesk zašlých slastí,
tam daleko za vrchy!...
A divný cit mne jímá
pod žárem tvoji touhy,
jež sálá z tvojich očí!
Chtěl bych jíti s tebou
do tvoji krásné vlasti.