Luh pomněnek je pln a květů sedmikrás,
pruh řeky v keřích vrbových se vine,
pod strání k obzoru se vlní zlatý klas,
u háje rybník modrý v sítí kyne.
A v hvozdu houštinách je dneska plno ptáků,
a skvrny jahod všude v mechu svítí,
a klenbou buků vidět do oblaků,
zkad v stíny lilavé se snopy světla řítí.
V té lázni teplé, v které kraj se koupá,
– jak žena, jež své odhaluje vnady –
zrak vytržením plá a duše v azur stoupá.
A tiše, měkkounce, jda polní úzkou cestou,
mním, šťasten k zbláznění, že ubírám se tady
do blízké, tiché dědinky, v údolí, za nevěstou.