Na hnědém komoni princezna sedí,
ruce má bílé jak lilije květ,
s úsměvem ve tváři kol sebe hledí,
jakoby patřil jí celičký svět.
V pozadí vidět je blankytné sály
se stropem, na němž plá tisíce hvězd,
z dumavých hvozdů, jež chmuří se v dáli,
reci se vracejí z dalekých cest.
Ó, ten trůn gothický zlatý je celý!
na něm dlí král oděn v smuteční šat,
jen to ho rmoutí, že vlasy mu bělí,
a že už nemůže nikdy být mlád.