Byl večer těžký, večer stonavý,
kdy po silnici šedé jsem se bral.
Kouř černá pole dusil žlutavý,
své stádo tiše pasák domů hnal.
Já z dáli slyšel jemné ševely
topolů smutných z kraje rybníka,
jenž s vilou kontrastoval ztemnělý,
jež bílá v parách šedých zaniká.
Mne zašlých dnů stesk dávný opět jal –
Zní v soumrak lkavé zvonů ozvěny –
Kdos v bílé vile světlo slabé vzňal,
a za vodami vzplály plameny – – –