V zednářském prastarém souhvězdí,
nad modro ztichlých a skrytých zdí
teď od země jásá k výsosti
síla a krása s moudrostí,
jichž světlo též jednou zazáří,
do nitra nám a do tváří,
když, pokorní hudby ctitelé,
uctíme bratra a přítele.
Kde zpěvy a hudba hlaholí,
úkladů nikdo nestrojí,
tam vstoupit zednář se neleká,
najde tam dobrého člověka.