Pod vrchem dřímá údolí.
Jdu podle luhů silnicí,
již vážně vroubí topoly,
o létu přemítající.
Jsem zrosen pelem slunečním,
ve vlasech vůni polí mám.
Zrak líbá květy, skoro sním,
a věčně šel bych bůhví kam.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.