Až v rakvi bude spáti moje tělo,
a černá hrouda moje hnáty skryje,
má teskná duše věčným snem se spije,
a smrt svým laurem ověnčí mé čelo.
A moje srdce, které písní znělo,
nechť potom v tmavé zemi zvolna hnije,
já budu slyšet červů melodie,
až prolezou mé fialové tělo.
Můj duch se vznese k břehům živých moří,
tam v divé vlny radostně se vnoří
a protne žíly krve zkažené,
co zatím slunce vzejde z mraků tmavých,
z mé duše plné smutků mdlých a lkavých
veliký lotos lásky vyžene.