Nespal jsem,
přemítal dlouho
o raných plánech, o tužbách mládí.
Něco jsem cítil pod svými prsty...
Hebounké květy rozmarných tvarů.
Stulíky, kosatce, astry.
Ano, vůně minulých zahrad
připluly ke mně na vlnách noci.
Jsem udivený –
vždyť se mi zdálo,
že již snad zvadly...
Přeludné oči na vlnách noci