Kdybych mohl být stár jak Methusalem,
obrozovat se každým jarem jen proto,
abych spěl s mládím
a pomáhal bořit a tvořit,
navršil bych pyramidu práce,
na níž pěl by architekt nového světa,
poznal bych dokonale zemi,
ženu s ňadry hor, s kšticí vodopádů,
s očima zahrad a s ústy tvorů,
s pažema vodstev,
sopečným lůnem,
měl bych potomků jako písku v poušti
nebo listí na jasanu v létě,
a to bylo by krásné,
odnaučoval bych svět válčit,
hlásal bych zrušení hranic,
přes něž lidé civějí na sebe jak na cizince,
osvobodil bych je z otrockých pout peněz,
jež plodí zločiny a bídu,
naučil bych je ryžovat zlato slunce,
to je bohatství ducha,
za ně by mohli získat úsměvů doly,
třeba zřídit si plantáž krásy,
zbudovat Pantheon lásky