Chtěl bych se tak radovati z květů, slunce, ze světa,
aby jednou rozkvetla přec moje duše zakletá.
Slunce hladí moje skráně, se rtů líbá zlatý smích,
cítím hvozdy, řeky, stráně, jaro kvete v očích mých,
v mých očích štěstím bláznivých.
Květy kolem září, voní, a mně je tak veselo,
jakby se mi náhle zapět z plné hrudi zachtělo!
Dnes mám přání, žhavé přání rozlétnout se do světa,
moje duše rudé růže ve svou kštici zaplétá –
a rozkvétá a rozkvétá...
Šílím touhou radovat se z květů, slunce, ze světa,
aby přece rozkvetla má duše z mládí zakletá.