Je smavý letní, zlatoplavý den,
pln božské slávy;
jdu snivou nivou, barvou rozechvěn
a něhou trávy.
Ó, volně žíti! Z háje slyšet sem
je plesat ptáky.
V dál zvoní žito, hlinou voní zem’
a planou máky.
A vroucné srdce v šťastných prsou mých
se láskou chvěje,
mé srdce, úkryt fléten vášnivých,
si píseň pěje:
Žár slunce slastně hřeje v žilách mých,
žhne z mého zraku.
Přijď, ženo, spleť mi věnec na skráních
z hořících máků!