Je čistý letní, rozzářený den
a azur žhavý,
jdu vzkvetlou nivou barvou rozechvěn
a vůní trávy.
Tak volně žít! Z údolí slyšet sem
je zpívat ptáky.
A listí jiskří, voní čerstvá zem
a hoří máky.
A v hrudi mojí srdce vychladlé
se rozehřívá,
to srdce teskné, tolik, tolik mdlé
si píseň zpívá.
Jen slunce, slunce cítím v žilách svých
a žhne v mém zraku;
ó, ženo, spleť mi věnec na skráních
ze žhavých máků!!