Venku se obloha sklání
bledá a teskná;
stříbrný úplněk na ní
třpytí se ze sna.
V zahradě větérek jemně
travami vzdychá,
z daleka zaléhá ke mně
písnička tichá.
Tak klidně ubíhá žití
v ústraní šerém!
Sotva, že slyšet zvon zníti
sem podvečerem.
Ó, luno, jež planeš snivá
lip haluzemi,
ó, popatř, co ještě zbývá
z mé illuse mi?...