Venku se obloha sklání
bledá a teskná;
stříbrný úplněk na ní
třpytí se ze sna.
V zahradě větérek jemně
travami vzdychá,
z daleka zaléhá ke mně
písnička tichá.
Tak klidně ubíhá žití
v tichém ústraní!
Sotva, že slyšet je zníti
večer klekání.
O luno, jež planeš snivá
v šeru haluzí,
ó pověz, co ještě zbývá
z mojích illusí?