Kam jsi má duše zbloudila?
Jitro už svítá nad městy.
– Měsíc mne vyved’ z komnaty,
dal mi on závoj nevěsty...
Zda mi má duše odpovíš,
proč je tak náhle něm tvůj ret?
– Potkala jsem já cestou Smrt,
každý je smuten, kdo ji shléd’...
Rci mi, má duše, rci mi teď,
proč jsou tvé ruce sepjaty?
– Spatřila jsem já u cesty
křemelák bleskem rozťatý...
A moje duše panenská,
proč klopíš k zemi zraky své?
– Spatřila jsem já na cestě
zlomené myrty povadlé...
Duše má, hlas tvůj chvěje se!
cos’ ještě zřela v temnotách?
– Shlédla jsem já svůj bílý vlas
zrcadlit klidně na vodách...