Pohlaď moji tmavou hlavu,
je už celá stříbrná
a když měsíc v jizbu svítí
smutné mívá myšlénky.
Pohlaď moje bílé ruce,
jsou tak chladné jako led,
brzo už snad budou ležet
v tmavé zemi hřbitova.
Pohlaď moje choré srdce,
které tolik trpělo,
které tolik chtělo míti
a přec žíti nesmělo...