Velebná pinie štíhlá, Dryadin příbytku vlídný,
zítra než Helios v zlaté dvojkolce oslňující
vyjede denní svou drahou po modré silnici nebes,
kůzle ti zabiji k poctě.
Za blaho vděčím ti, strome, které mi přátelsky skýtáš
v dusivém srpnovém žáru, stinný kdy útulek hledám,
ovíváš vějířem skráně, na oči spouštějíc spánek,
v kterém mně milenku kouzlíš.
Večer, kdy pod tebou sedám k oddechu po všední práci,
rytmuje milostné verše, v kterých se otvírá srdce,
z šumící koruny, zdá se, ševelí Xanthina ústa
slibný svůj pozdrav.