Z bludiště hvozdu v dumách svých
vyšla; lesk vzňala oken mých.
Vyhléd’ jsem: spěla lučinou,
pěla si báji milostnou.
Do temna hvozdu zašla zas –
v šlépějích jejích touhy jas.
Opouštím okno: myslí mou
spěje v dál s písní osudnou
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.