Procit’ jsem pod tvými kupolemi,
milenko, Paříži! soudruhu sdílný.
Vozidly pod zemí, nad zemí prolétám směry všemi,
otvírám obchody, chrámy, hostince, divadla, dílny,
jsem šíleně pilný,
bych prožil tvé zločiny, soutěže, slavnosti, sázky,
nenávisti a lásky.
V tančírně tančím opile kankán vilný
a hudbu chci, hudbu, třeba strojů neb moře,
abych zapět k ní mohl s plamenným gestem
blaho i hoře,
jež tekou jak proud neb stoka veleměstem