Když tichá píseň duší táhne,
a slyším housle všude znít,
když úsměv na rtech mojich sídlí,
mně plane v očích slunce svit,
ó, nech mne snít.
Však zříš-li chmuru na mém čele,
na tváři vrásky tajemné,
mé zraky planou rozteskněle,
mé srdce steskem rozechvělé,
pak líbej mne,
pak líbej mne!