Svou hlavu zvedám,
rozpínám paže,
na prahu věků,
k tvým sluncím, světe,
jak starý augur,
jenž věští z oblak
a vidí děje
budoucích lidí.
Slyš, moji hymnu
a tlukot srdce
v mé svadlé hrudi,
jež dohořívá
a vlij mi sílu
do chabých údů,
bych mohl vkročit
do Pantheonu.
V smrtelných bouřích
zrudly mé oči,
klesal jsem v žití
pod ranou dutek.
Dnes tebe prosím:
posil mne v boji,
nedej mi zhynout
nejkrutší smrtí!
Ať krev má teče!
Já půjdu hrdě
za tvými slunci,
jez věčnem tančí,
jak v zlatém sadě
zástupy bohyň...