K spánku si ulehl sněžný den;
s nebe jas začíná mžíti...
Do jizby paprsek bludný vlét’,
v žárovkách lustru se nítí.
U okna o písni klavír sní.
Vázy s luk čekají kvítí...
Hodiny se stěnou hovoří.
Vzpomínky v rámech se svítí.
Rozjímám, v nitro zrak pohřížen,
o dnech, jež odkvetly v žití.
Chtěl bych jak omládlý pokoj ten
o vůni fialek sníti.