Tvou krev v svých žilách tuším někdy vříti,
tvůj duch se, otče, ve mně ozývá,
a touha, pohár žití ke dnu píti,
ó, touha prudká, mocná, blouznivá.
A cítím chuť se s někým na smrt bíti,
jak ty si zbraní klestit cestu svou,
žít, smysly hořet, ne jen trpně sníti,
chtít rozkoš míti za vše odměnou.
Jsem, otče, květem tvojí krve žhavé!
rád proto piji víno rudé smavé,
jímž tep mé krve víří rozohněn.
A, jak ty, chtěl bych, aby život celý
mne poutí světem povždy provázely:
blesk rapíru a vroucné oči žen!