Tvou krev v svých žilách cítím někdy hřmíti,
tvůj duch se, otče, ve mně ozývá,
a touha, ke dnu vypít pohár žití,
ta touha žhavá, mocná, bláznivá.
A mám tak chuť se s někým na smrt bíti,
jak ty si klestit pěstí cestu svou,
žít, plně žít a zapomenout sníti,
a rozkoš míti za vše odměnou.
Jsem, otče, přece jen tvé krve synem!
A proto rád se zpíjím žhavým vínem,
jež rozproudí vždy moji línou krev.
A chtěl bych tak, jak ty, by život celý
mne poutí světem povždy provázely:
lesk palaše a vášnivý zrak děv.