Jsi jako květina luční,
vyrostlá z úrodné prsti,
dychtivě rozpjal jsi listy,
potom jsi bohatě rozkvet
v paprscích slunce i větru,
vůní a barvami hýřil
pro radost jiným i sobě.
Jsi jako květina luční,
vichřice, deště a chladna
daly ti zkušenost mnohou,
před kosou zachránil jsi se,
nikoli před uvadáním,
které je souzeno všemu.
Jsi jako květina luční,
jež má své období květu,
v kterém plá, touží a voní,
(v tom jen čar její a sláva),
posléze hasne jak západ,
ztrácí své zářivé barvy,
vrací se v zahnědlou zemi.