Odpočíváme na fialkovém břehu:
v pohledech plynou dny-vlny.
Neboj se, dívko, potop se mnou do řeky ruce.
Jak to blaží.
Opodál, podle proudu,
táboří mládež,
koupá se, směje, laškuje, hlučí,
po sobě stříká...
Vymykáš ruku z mé dlaně.
Slyším prchati krůčky.
Za nimi zhasíná zeleň.
Srdce čís’ vzlyká.
Samotář na zpustlém břehu:
před ním tekou dny-vlny