Kterési noci potkal jsem hocha,
jenž nesl rozkošné květy.
A touha má běžela za ním.
Ó žel!
Usnulé stesky vzbudil mi ze sna;
spatřuji krajinu s hájem:
Na mírném návrší
sedí
opřený o balvan,
v ruce rybářský prut
a hledí v proud řeky,
plynoucí pod ním.
Když blížím se
kyne mi rukou,
nechtě být rušen – –
A ještě z dálky jej vidím,
jak hledí v proud řeky,
jež v neznámo valí
chvil vlny.