Na prahu města vila sní
se zahrad věncem kolem.
Tam jsem se kdysi uchýlil
se srdcem chorým bolem.
Zde smírně odtékají dny
jak vlny řeky líné.
O květech lípy šeptají
a k slunci oblak plyne.
Jen časem ze snů nádraží
smích vlaku zahaleká.
To mladá Touha vyjíždí
snad k hvězdám, do daleka