Od břehu přilét’ dívčí smích,
když stromořadím Večer šel,
v jív kšticích přítel vánek tich’
a obzor v růžích růžověl.
Jen chvílí jako zář’ se chvěl
na chladných ňadrech jezerních
jak stříbro harfy křehký smích,
když stromořadím Večer spěl.
Však v sítí tmy kdes oněměl
a prchl na snu perutích.
Mně struny srdce rozzvučel
jak stříbro harfy bledý smích