Od splavu slyším dívky pět.
U cesty pažit duhou vzkvet’.
Pastýř lká stesk svůj na šalmaj.
V kadidle vůní tone kraj. –
U mojí hlavy žena sní
ve svatozáři sluneční.
Na čele hřeje její dlaň,
v jasmínu sněhu dřímá skráň.
Duši mou objal vábný sen
o čárné říši princezen,
ve které věčné jaro jest,
květiny nepřestanou kvést.