Sedím na luční mezi.
Vím: teď bude zas dobře,
rozkvete země,
rozkvete nebe.
Vše, jak přeji si míti.
Ale pojednou slyším
procitlé srdce
bázlivě křičet...
Hadi plíží se z křoví.
Ustrašen prchám; –
kotouče zmijí!
Cítím je na ruce.
Hadi, syčící hadi.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.